8. 9. 2012

Manifest proti levným potravinám

Hon za NEJLEVNĚJSÍM je ono společné téma pro téměř jakoukoliv potravinu (pokud se v rámci foodBLOGu omezím jen na jídlo a pití, protože samozřejmě se šetří na všem). Trochu ušetřit a zbytečně nerozhazovat je dobré, činit někoho neúměrně bohatým za nic je blbost, všeho však s mírou, stejně jako s kořením v kuchyni.

Tendence ušetřit a vše pořizovat za nejnižší cenu dávno překročila hranici zdravé úvahy a otevřela neskutečně obrovskou jámu, kam padají i ti, kterým rozum ještě zůstal. Protože řadě lidí není toto téma jasné, položme si několik řečnických otázek. Jak může být rajče levnější než jeho pořizovací a dopravní náklady? Jak může být kilo mražených bramborových hranolek levnější než 1 kg brambor? Proč se tento mléčný produkt nehodlá po dvou týdnech zkazit? Jen hlupák (obávám se, že nejméně polovina populace) by nevěděl, že se surovinou, kterou ten konkrétní produkt v názvu zmiňuje, to nemá mnoho společného. Občas ani to málo.

A tak poptávka po nejlevnějším stále snižuje kvalitu, akceptace nebo nevyslovený protest těch nepokojených to celé podporuje a jelikož osobně nespadám ani do jedné skupiny, jsem v očích ostatních stavěn do obrazu zhnuseného snoba, který se nemůže najíst "jako normální člověk". To opravdu nemohu! A pokud ten, kdo chce opravdové jídlo namísto mouky, tuku a vody, je opravdu snob, asi tedy budu snob.

Samostatným tématem jsou restaurace, avšak je to stále to samé. Našinec ze zvyku vyžaduje extrémně obrovské porce, s pojmem maso je spojená hmota, která je velice mastná, vše je potřeba velmi dochutit, okořenit a díky všem bohům za maggi a kečup, kterým to můžeme vždycky spravit! Opět poptávka a akceptace mizerné kvality snižuje standard a pomalu i věřím, že lidé mohou mít po požití kvalitního pokrmu zažívací problémy, protože na něco takového nejsou zvyklí.

Kdysi jsem četl velmi podařený článek, kde se vyjadřovali mluvčí řetězců Tesco a Billa, odpoledne již jako první a druhý nejmenovaný řetězec. Byl bych rád, pokud byste si článek přečetli a zamysleli se nad tím, co je na tom pravdy a co se s tím dá dělat.

Nemalý podíl na chování spotřebitele má reklama. Ti, co vlastní a používají televizní přijímač jsou lidově řečeno pěkně zblblí (a to nemluvím o reklamě útočící na tužby malých dětí) a samotný řetězec to úspěšně podporuje během chvíle, kdy jsou polapeni v jejich moci. Nákupy v Kaufalndech a Albertech jsou mi vždy nepříjemné, protože krom jiných důvodů mě obtěžuje místní tlampač, který mi napovídá, v kterém regále seženu "to nejlevnější". Ani jednou mi tlampač nenabídl "nejvalitnéjší". Kdysi jsem dokonce zkoušel ze spárů reklam vytrhnout dva nebohé stařečky, jak to dopadlo jsem už nezjistil.

Jídlo je celkem jednoduchá záležitost, ale mnoho lidí jej bere na lehkou váhu a nechává se klamat. Ku příkladu tušíte, jaký je rozdíl mezi jahodovou zmrzlinou a zmrzlinou s příchutí jahod? Z dob zdravého rozumu jsou tato označení stanovena vyhláškou, kde jedinou výjimku má vanilková. Každodenní klamání probíhá i v Lidlu, "prodejně s pekárnou", kde ona pekárna je velká trouba, která dopéká polotovary od Nowaca. Jistým uspokojením je nová vyháška 182/2012 Sb., která řeší označení čerstvých vs. dopečených produktů, každopádně tato falešná reklama Lidlu zajisté zůstane. Podobně tak pekárna vs. pekařství,  projděte se městem a spočítejte krámky s nápisem "Pekárna", které jsou pouhým pekařstvím, tedy prodejnou dovezeného pečiva.

Malou jiskrou a cestou, jak z toho ven, jsou projekty typu Sklizeno, Český grunt a jiné franchizové koncepty (svůj oblíbený napište do komentáře, rád jej doplním) nebo komunitní projekt Scuk od pana Cuketky. Ze pár dobrých chuťovek překvapivě seženeme i v britském obchodě s konfekcí Marks&Spencer, což UK není, jak říkal kamarád, protože tam kvalitní potravinu koupíš i v potravinách. A tak za jedno z řešení otázky levných potravin vidím v podpoře projektů jako jsou tyto. Podpoře, aby nezanikly a vznikaly nové. Nechme Lidly, Tesca a Penny stát tam, kde stojí, teroristické útoky nejsou vhodným řešením, naopak naučme několik svých přátel nakupovat tam, kde dostanou opravdové jídlo. Vždyť přece stále platí úzký vzah mezi poptávkou a nabídkou.

Pokud se chcete dozvědět o tom, jak nás dovozci, výrobci (pod nátlakem řetězců) a prodejci klamou, kde berou svůj předmět podnikání na lehkou váhu a prodávají šizené, nebezpečné či zkažené potraviny, podívejte se na stránky projektu Potraviny na pranýři, což je v podstatě "výcuc" z hlavního webu SZPI.

Nebo jak, raději zajdeme za sousedkou, která je jako mamynka (sic!) s mimískem již delší dobu na mateřské (rozuměj izolovaná od reálného světa a poněkud vytupělá) a díky Mimibazaru zná několik príma papáníček, na kterých si čvachtne i manža? Pozor, vařilka se vyzná, točák ovegetit, kečup a wolčestr a když přidáme ajdam a godhaj, tak mamé  óóóóbr mňamýýý Gordn Blue. Ano, i taková hrůza existuje a zvětšuje onu obrovskou jámu...

Žádné komentáře:

Okomentovat