8. 9. 2012

mapujeme Olomouc: restaurace


Tenkrát po spuštění projektu Scuk jsem natěšeně očekával restaurační tipy pro Olomouc, jelikož jsem zde tou dobou znal tak tři ulice. Přišlo velké zklamání, když se jako první a také na dlouhou dobu poslední špendlík objevila Vila Primavesi. Dnes tu máme ještě Pivnici Drápal a to je vše. Takže je potřeba to napravit. Recenze psát zřejmě moc neumím, hlavně se špatně píší třeba i rok po navštívení podniku, berte to však jako mé doporučení.

Každý má jiný jazýček, někdy to však vážně stojí za údiv, např. U Huberta se často nedá zcela jíst a najdou se tací, co je to pro ně vrchol gastronomie. Co mě však udivuje, nadšení z Vila Primavesi.

V Primavesi jsem byl na několika soukromých akcích a dvakrát na poledním menu. Ani jednou mě kuchyně neohromila a pokládal jsem ji za obyčejnou, přičemž s vyšší cenou. Pro příměru např. s AVIA café (Brno), 50% kvalita pokrmů, 200% cena. U Drápala potkáte kvalitně natočenou Plzeň z tanku a ke škopku a pořádnému zamastění bříška spoustu pochutin. Myslím si, že na mapě Scuku má své zasloužené místo, z mého pohledu však žádný oheň.

Kam dál? Pojďme na to!
... a ty moje hvězdičky, je to subjektivní, neberte to zas tak moc vážně :)



Steaková restaurace U Kohouta ☆☆

hovězí svíčková na grillu, uvnitř středně propečenáje mým steakovým favoritem nejen v okruhu Olomouce. Jedná se o malou nekuřáckou restauraci, kde vás primárně obsluhuje sám osobitý pan majitel. 

Jídelní lístek je ráj pro všechny masožravce a jako typickou neřest tuzemských restaurací, vtípky v jídelníčku, zde pod čarou můžeme najít jemné narážky na "pilíře české gastronomie, jako smažený sýr, katův šleh, flamendr, či kuřecí prsíčka s broskví". Než si vybereme steak, donesou nám Plzeň nebo některý z Litovelských speciálů.

pepř ...Já si však poprvé z nabídky nevybral a domluvil jsem se na čistém steaku ze svíčkové s grillovanou zeleninou a ona precizní příprava mého krmě mi způsobila závislost na tomto podniku. Ostatní měli chuť na tatarák, přáli si namíchaný a zde to funguje tak, že náš stůl dostal "přistýlku" a na onom malém stolečku nám pan majitel biftek namíchal. Poslední dobou tatarák nevyhledávám, U Kohouta a U Štěpána si ho však rád dám.

Jak jsem zmínil, pan majitel je velmi osobitý muž, zprvu jsem se ho zalekl, poté odhalil jeho maskovaný styl humoru a dnes by mi jeho společnost a obsluha rozhodně chyběla. Takže na flákotu z grillu určitě U Kohouta.


Řecká restaurace Zorba

Zorba je malá restaurace se zahrádkou uprostřed sídliště, krátce po rekonstrukci a příjemně, ač nepochopitelně prázdná.

Až sem zamíříte, nesmíte vynechat kuřecí citronovou polévku, a řadu předkrmů. Zřejmě je to lepší cesta, než hlavní chody (stejně jak jsem kdysi četl o jedné řecké v Brně). Ač této kuchyni příliš nerozumím, vše bylo naprosto bezchybné, čerstvé a voňavé. Jediným zklamáním byl gyros, jelikož byl zhotoven na pánvi a byl velmi suchý.



Možná bych někde našel i uschovanou účtenku a doplním info. Restaurace nám onoho sobotního dne nabídla dostatek soukromí, jelikož byla téměř prázdná, vzhledem k prostorám by mi plné obsazení zřejmě velmi vadilo. Obsluha příjemná, slečna tam však působila krátce, doufám, že se nezkazila.



~


Restaurace a penzion U Anděla ☆☆

Nedávno mě poprvé přivítala restaurace U Anděla v malebném centru města a přes mé očekávání malých prostor jsem vešel do krásné a rozlehlé restaurace s výhledem do parku. Je totiž na okraji oněch "hradeb" či "výpadu", zkrátka kochat se můžete pěkně shůry.

Nabídka jídel je bohatá, vybrat si však nečiní problém. Pokud nepořádáte prvotní test, jako to dělám já dobrým hovězím steakem s grilovanou nebo čerstvou zeleninou, můžete si mimo jiné vybrat i z denní nabídky, což toho dne byl šťavnatý hovězí pupek (za studena) se zeleninovým salátem a vhodně trefenou zálivkou.

Pivo prvotřídní, dezerty k užrání, snad jen jedna věc, turek. Jeden z nás, jakožto skalní příznivec turecké kávy připravované v džezvě, musel tento produkt negativně ohodnotit. Personál však kritiku přijal naprosto profesionálně, s omluvou, že jejich pressomašina zřejmě není vhodná na výrobu takové kávy. Co víme, třeba si nějakou tu džezvu pořídí.

Definitivně podnik, který budu navštěvovat.

~

Hotel a restaurant V ráji

Ke dni 1.6. 2013 restaurant ukončil svou činnost.
Čtěte více v blogspotu Je Olomoucká gastronimie mrtvá? Kdo za to může, strávník nebo podnikatel?


Vyhlášená restaurace V ráji, oblíbené místo pro firemní akce a poklidné večeře. Mají solidní hamburger, ale celkově mne restaurace už moc nefascinuje. Sice jsou prostory "stavebně odděleny na nekuřácké a kuřácké sekce", ovšem vzduchotechnikou propojené snad i s kuchyní. Samotná kuchyně tvoří dobré jídlo, nic převratného, avšak po odchodu z restaurace si vždy připadám jako kvalitně fritovaná brambora z nonstopu, jež se marinovala v popelníku. Protože takto smrdím. Další palec dolu mají za své piccolo, už si opravdu musím nechat natisknout vizitky od piccoloneexistuje.cz. A to kávu vlastně ani nepiji.

~

Svatováclavský pivovar 

VZK ne, vyzvracet no problemo... 
Pivnice, pivovar a pivní lázně v jednom? Svatováclavský pivovar je pivařský sen! Nekuřácké prostory ve stylu Rakouské restaurace, zahrádka, několik druhů vlastních piv, které opravdu chutnají a dobré jídlo. Od poledních menu po hotovky a grilly vaří velmi kvalitně a za lidové ceny. Přes poledne tu však pokulhává rychlost a obsluze bych často mohl něco málo vyčíst. Nenechte se však odradit a určitě na pivo zajděte, je to opravdu příjemné místo, jen bych ocenil delší provoz kuchyně a o hodninu pozdější nedělní zavíračku.

















V ráji bude nuda, bo takto chutná rajské jablko!

Jako dítěti mě byla představena červená koule a říkalo se jí rajské jablko. I přes prvotní zmatení, že to není jablko = ovoce, jsem si tento plod zapsal jako šťavnatou sladkou zeleninu, která více než v 1001 pokrmech se nejlépe vychutná čerstvá a syrová. Dnes většinou slyšíme jen název rajče, což je také správně avšak pochybuji, že dnešní děti by s oným "rajským" přívlastkem měli spojenou onu nirvánu, která se při ochutnání dostavovala za starých dobrých rajčat. Osobně si tak občas rozděluji tento plod na "rajské jablko" jakožto to povedené a "rajče" je ta divná růžová věc (když už to chytlo nějakou barvu) plná vody a bez chuti.


Narazil jsem na článek "Kdy začnou rajčata zase vonět?", který mne inspiroval k tomuto blogspotu. Abych neopakoval vše o genetických mutacích a spotřebitelské touze po estetice, přečtěte si zmíněný článek a jsem zvědavý, jestli mi dáte v následujícím za pravdu. Velmi tam postrádám zdůraznění (nejen rajčecího) problému, který bych nazval jako touha spotřebitele po co NEJLEVNĚJŠÍM. Na toto téma jsem se rozohnil ve svém Manifestu proti levným potravinám, který velmi doporučuji.

Rodiče je pěstují na zahradě, žena v obrovských truhlících před okny a občas dostanu jiná, avšak také domácí rajská jablíčka. Rok od roku sleduji, že se ztrácí chuť a začínám věřit oné degeneraci či mutaci, která je tím pádem i v semenech a sazeničkách. Nastane tvrdý boj o kvalitní semena.

To není Photoshop, to jsou domácí rajská jablka! 

Rajčata v zimě nejím, protože každé malé dítě ví (pardon v minulosti vědělo), že rajčata v zimě nerostou. Když jsem kupoval, tak jsem si našel jedny konkrétní keříková rajčata, kterých jsem se po prověření držel a solil za ně nehorázné peníze.



V zimě si totiž užívám nasušených rajčat, nebo ty zavařené dám do boloňské omáčky či leča. V zimě je přeci takových krásných "zimních" jídel, tak na co to hrotit s rajčaty, zmrzlinou a melounem?

Manifest proti levným potravinám

Hon za NEJLEVNĚJSÍM je ono společné téma pro téměř jakoukoliv potravinu (pokud se v rámci foodBLOGu omezím jen na jídlo a pití, protože samozřejmě se šetří na všem). Trochu ušetřit a zbytečně nerozhazovat je dobré, činit někoho neúměrně bohatým za nic je blbost, všeho však s mírou, stejně jako s kořením v kuchyni.

Tendence ušetřit a vše pořizovat za nejnižší cenu dávno překročila hranici zdravé úvahy a otevřela neskutečně obrovskou jámu, kam padají i ti, kterým rozum ještě zůstal. Protože řadě lidí není toto téma jasné, položme si několik řečnických otázek. Jak může být rajče levnější než jeho pořizovací a dopravní náklady? Jak může být kilo mražených bramborových hranolek levnější než 1 kg brambor? Proč se tento mléčný produkt nehodlá po dvou týdnech zkazit? Jen hlupák (obávám se, že nejméně polovina populace) by nevěděl, že se surovinou, kterou ten konkrétní produkt v názvu zmiňuje, to nemá mnoho společného. Občas ani to málo.

A tak poptávka po nejlevnějším stále snižuje kvalitu, akceptace nebo nevyslovený protest těch nepokojených to celé podporuje a jelikož osobně nespadám ani do jedné skupiny, jsem v očích ostatních stavěn do obrazu zhnuseného snoba, který se nemůže najíst "jako normální člověk". To opravdu nemohu! A pokud ten, kdo chce opravdové jídlo namísto mouky, tuku a vody, je opravdu snob, asi tedy budu snob.

Samostatným tématem jsou restaurace, avšak je to stále to samé. Našinec ze zvyku vyžaduje extrémně obrovské porce, s pojmem maso je spojená hmota, která je velice mastná, vše je potřeba velmi dochutit, okořenit a díky všem bohům za maggi a kečup, kterým to můžeme vždycky spravit! Opět poptávka a akceptace mizerné kvality snižuje standard a pomalu i věřím, že lidé mohou mít po požití kvalitního pokrmu zažívací problémy, protože na něco takového nejsou zvyklí.

Kdysi jsem četl velmi podařený článek, kde se vyjadřovali mluvčí řetězců Tesco a Billa, odpoledne již jako první a druhý nejmenovaný řetězec. Byl bych rád, pokud byste si článek přečetli a zamysleli se nad tím, co je na tom pravdy a co se s tím dá dělat.

Nemalý podíl na chování spotřebitele má reklama. Ti, co vlastní a používají televizní přijímač jsou lidově řečeno pěkně zblblí (a to nemluvím o reklamě útočící na tužby malých dětí) a samotný řetězec to úspěšně podporuje během chvíle, kdy jsou polapeni v jejich moci. Nákupy v Kaufalndech a Albertech jsou mi vždy nepříjemné, protože krom jiných důvodů mě obtěžuje místní tlampač, který mi napovídá, v kterém regále seženu "to nejlevnější". Ani jednou mi tlampač nenabídl "nejvalitnéjší". Kdysi jsem dokonce zkoušel ze spárů reklam vytrhnout dva nebohé stařečky, jak to dopadlo jsem už nezjistil.

Jídlo je celkem jednoduchá záležitost, ale mnoho lidí jej bere na lehkou váhu a nechává se klamat. Ku příkladu tušíte, jaký je rozdíl mezi jahodovou zmrzlinou a zmrzlinou s příchutí jahod? Z dob zdravého rozumu jsou tato označení stanovena vyhláškou, kde jedinou výjimku má vanilková. Každodenní klamání probíhá i v Lidlu, "prodejně s pekárnou", kde ona pekárna je velká trouba, která dopéká polotovary od Nowaca. Jistým uspokojením je nová vyháška 182/2012 Sb., která řeší označení čerstvých vs. dopečených produktů, každopádně tato falešná reklama Lidlu zajisté zůstane. Podobně tak pekárna vs. pekařství,  projděte se městem a spočítejte krámky s nápisem "Pekárna", které jsou pouhým pekařstvím, tedy prodejnou dovezeného pečiva.

Malou jiskrou a cestou, jak z toho ven, jsou projekty typu Sklizeno, Český grunt a jiné franchizové koncepty (svůj oblíbený napište do komentáře, rád jej doplním) nebo komunitní projekt Scuk od pana Cuketky. Ze pár dobrých chuťovek překvapivě seženeme i v britském obchodě s konfekcí Marks&Spencer, což UK není, jak říkal kamarád, protože tam kvalitní potravinu koupíš i v potravinách. A tak za jedno z řešení otázky levných potravin vidím v podpoře projektů jako jsou tyto. Podpoře, aby nezanikly a vznikaly nové. Nechme Lidly, Tesca a Penny stát tam, kde stojí, teroristické útoky nejsou vhodným řešením, naopak naučme několik svých přátel nakupovat tam, kde dostanou opravdové jídlo. Vždyť přece stále platí úzký vzah mezi poptávkou a nabídkou.

Pokud se chcete dozvědět o tom, jak nás dovozci, výrobci (pod nátlakem řetězců) a prodejci klamou, kde berou svůj předmět podnikání na lehkou váhu a prodávají šizené, nebezpečné či zkažené potraviny, podívejte se na stránky projektu Potraviny na pranýři, což je v podstatě "výcuc" z hlavního webu SZPI.

Nebo jak, raději zajdeme za sousedkou, která je jako mamynka (sic!) s mimískem již delší dobu na mateřské (rozuměj izolovaná od reálného světa a poněkud vytupělá) a díky Mimibazaru zná několik príma papáníček, na kterých si čvachtne i manža? Pozor, vařilka se vyzná, točák ovegetit, kečup a wolčestr a když přidáme ajdam a godhaj, tak mamé  óóóóbr mňamýýý Gordn Blue. Ano, i taková hrůza existuje a zvětšuje onu obrovskou jámu...