3. 11. 2012

O čaji a nečaji

U nás je všechno čaj! A taky polívka! Již dávno jsem pocítil jakýsi vnitřní konflikt při používání slova čaj, např. ve spojení s bylinami, ovocem nebo zkrátka jiným, dámy prominou, bordelem. Dnešní povídání bude pro ty čajem neposkvrněné, co je to však láká.

by sarahemcc

Čaj

... v čínštině 茶, považuji za výjimečný nápoj, kulturní prvek či rituál, odměnu přírody a cítím hluboký respekt k těm, kteří kvalitní čaj vypěstují a dále jej kultivují či připravují. Našinec by si pro přirovnání mohl představit vinohrad a celý ten proces až ke sklenici lahodného vína. Nejsem žádný čajový sommelier, jen nadšenec, ovšem čajem jsem se "propil" do stavu, kdy mě opravdu záleží na chuti. Samozřejmě že chuti onoho čaje, tedy vylouhovaných lístků z čajovníku. Nikoliv chuti řepkového cukru a kyseliny citronové ("Citronka"). Dokonce ani chuti, jež snad v přírodě neexistuje, ovšem na základě televizních reklam víme, že je to ta správná chuť ovocné pohody, kterou od svého pytlíku chceme.

Ku Ding Cha (苦丁茶)
Ku Ding Cha (苦丁茶) je bylina, ač má slovo čaj i v názvu ...


Nečaj

Slovo čaj označuje, krom nápoje připraveného louhováním listů čajovníku, jak vidno také jakékoliv jiné nápoje, které se louhují povětšinou v horké až vroucí vodě. Tedy až na kafe, to jsme se naučili rozlišovat! Čaj jsou tedy ku příkladu bylinky, což více či méně ještě beru, ovšem mám zábrany označovat čajem sušené ovoce (v lepším případě) nebo slupky a zbytky po zpracování ovoce (rozuměj prvotřídní pytlíkové ovocné čaje v supermarketech), nebo dokonce nakrájená čerstvá jablka na čtvrtky vařená ve vodě. Doma jsme tomu říkávali kompot, lidé tomu však říkají i čaj. Co se týče zbytků po zpracování čaje, to že ten prach vypadaný z oných mašin seberou a napytlíkují, to je pro čaje ostuda, ovšem pro řadu spotřebitelů prvotřídní uspokojení.


Vše o čaji

Kdysi jsem narazil na velmi zajímavou knihu Příběh čaje, chtějí za ni však nemalé peníze a tak pro začátek stojí za to si přečíst dostupné výňatky, ku příkladu Druhy čaje a jejich rozlišování.


Nákup

Jak na ten dobrý čaj narazit? Čajovny, internet, po známých. Nechoďte do Oxa*is, není úplně ono. Je to sice malebný obchůdek tisíce vůní, ovšem ty vůně nemají s čajem nic společného, samé křížaly. Navíc za ty peníze můžete mít daleko více kvalitnější muziky, třeba z mého oblíbeného eshopu Dobré čaje. S čajovnami pomůže webová i mobilní aplikace Tea Culture, řada čajoven má i prodej balených a vážených čajů a příslušenství.


Příprava

Příprava čaje zabere nějaký čas a lze ji i pokazit, výsledek však stojí za snahu a po pár přípravách to vychytá opravdu každý. Zde bych mohl doporučit mého pomocníka pro čajování v práci a tím je konvička Kamjove. Největší je zřejmě TP-160 s 215 ml filtrem, tedy louhovací nádobkou s vypouštěcím mechanismem (čísla neudávají objem, jelikož TP-340 má jen 180 ml filtr). Bez zbytečného přelévání a vylévání na dokumenty si zmáčknutím tlačítka připravíte luxusní čaj a kolegové na to stále budou koukat jako na věky zapomenutý okultní rituál (jeden můj kolega to nazývá "ten tvůj sypkej čaj", zatím co aplikuje pět! polévkových lžic cukru a Citronku do svého 0,5 l odvaru).

Recept na domácí pujér nám zaslala čtenářka hanulka333pipulka: Doma setřeme prach a prachovku vložíme do hrnce, přidáme řádně použitý hadr na zem, zalijeme právě vroucí vodou a za 5 minut scedíme. Tento rychlý pujér si doma může udělat každý a počvachtá si především manža, jelikož jeho zemitá vůně a chuť je taková chlapská. Pokud maminám chutnat nebude, přidáme med a cukr, plátky citronu nebo kyselinu citronovou a hlavně pulčák rumu. Kdo nemá ethanol, použije metanol.


Nejčastější omyly

Řada lidí si myslí, že to co se často děje s čajem, než se z něj např. stane černý, se jmenuje fermentace. Myslí si to dokonce norma ČSN 58 1350, která mimo jiné popisuje přísné laboratorní zkušební procesy. Jaký to paradox, když po chemické stránce, kam bychom fermentaci mohli zařadit, se o žádný mikroorganický kvasný proces nejedná. Pokud tedy nechceme zaměňovat čaj s jogurtem (proces fermentace zajišťují Streptococcus salivarius a Lactobacillus bulgaricus), říkejme tomu oxidace. Ano, je to vesměs ten známý jev, jako když na vzduchu zhnědne nakrájené jablko (zde se o to postará Polyfenol oxidázy). Nevěříte? Přečtěte si o tom něco, ku příkladu jsem našel tento pěkný článek vysvětlující chemii čaje.

Zalévat vařící vodou. Řada čajů vařící vodu naprosto nesnese, pokud se tak stane např. u zeleného, dostaneme hořký a nechutný výluh, nemluvě o vitamínech apod. Výjimkou může být čaj černý, kde je potřeba vyšší teplota, aby se aromatické látky vůbec uvolnily. Ovšem doporučil bych vystihnout krátký okamžik před samotným varem, rozhodně ne dlouhé převáření, jelikož z vody (jen částečně) uvolňujeme kyslík, což ve výsledku může degradovat chuť nápoje.

Louhovat 3 až 5 minut. Tak možná ten poctivý pytlík ze sámošky. Doba louhování se liší čaj od čaje a dokonce i stejný čaj můžeme připravovat, dle chuti, různými schématy. Časy, dokonce u černých čajů, tak mohou začínat na 10 vteřinách, často se i oplachuje a vylévá, louhuje se samozřejmě v řádech minut a některé čaje lze pít velmi silné, za stálé přítomnosti lístků v nálevu.

Po scezení vyhodíme. Škoda dobrého čaje! Opět záleží na tom, co pijeme, avšak většina čajů snese 3-4 nálevy. Některé svou chuť probouzí velmi pomalu, právě tu testuji vzorek bílého ceylonského čaje, který jich snese až 10 a louhuje se velmi krátce.

Je tu špatná voda, to je tak akorát na čaj a na kafe. Tak to ne, voda by měla být co nejkvalitnější, pokud nám nechutná samotná, měli bychom použít balenou. Ti, co vůbec nerozeznávají rozdíl mezi tou či onou vodou, pravděpodobně pak nerozliší ani jemné niance různých čajů a zůstávají u výše popisovaných supermarketových hrůz, u Gambáče a u Kofčy!


Tip na závěr - ledový čaj

Tímto bych mohl zaujmout i kafaře, jelikož u mých přátel, vyznavačů kvalitní hořké kávy, má následující ledový čaj velkou oblibu. Do konvice z varného skla nasypu Feng Huang Dan Cong neboli "Výběr od hory Fénix", u té mé stačí jemně pokrýt široké dno, zaliji 1 až 1,5 l vlažné vody, víko a umístím na dva dny do lednice. Skleněná konvice není nutná, ovšem lépe se kontroluje barva, aby tento ledový čaj nebyl příliš trpký. Výsledná chuť vychlazeného moku je hořká, mírně trpká z vylouhovaných tříslovin, ovšem ultimátně osvěžující a drobně připomínající kávu. Druhý nálev aplikuji s menším množstvím vody a min. dvojnásobnou dobou louhování.

Další oblíbený ledový čaj, tentokráte již ryze zelený, je Gyokuro. Jedná se o prvotřídní Japonský čaj s velice jemnou chutí. Snad tak jemnou, že po šálku Phoenixe jej ani neucítíte. Další a to možná mnohem účinnější metoda přípravy je překapávání ledové vody přes tento čaj. Gyokuro ledový čaj opravdu stojí za zkoušku, ovšem výsledná cena nápoje není malá.



Pro dnešek to o čaji bude vše, děkuji za pozornost a pokud chybí jen málo, abych navodil chuť na doušek poctivého čaje, inspirací pak může být třeba tento Pinterest pinboard.

26. 10. 2012

Phở

se čte takovým nosovým [fa]. Představovat tuto výjimečnou polévku nemá smysl. Osobně preferuji Phở bò a zkouším ji vyrábět i doma.
    http://www.flickr.com/photos/joshua/247045528/

    Pokud recept nemáte, tak ku příkladu tyto mne zaujaly a zbytek si pohledejte:

    Zkušenosti malé, chuť velká

    Můj první pokus byl takový uspěchaný, ne všechny suroviny jsem měl doma, některé jen tak rychle neseženete (navíc o víkendu a v maloměstě Olomouckém), na některé jsem byl příliš líný a tak jsem se pustil do "zmršeniny" a věřte či nevěřte, výsledek byl famózní a sklidil velký úspěch. Na druhou stranu onen vývar, který se původně vaří třeba i několik dní, to je jeden ze základních "stavebních kamenů". Stydím se.
    • oháňku a kosti nechám na příště, mám právě uvařený silný vývar z hovězího krku, dnes to musí stačit
    • maso už nezbylo, syrové plátky tentokrát také vynecháme
    • thajská bazalka, tu nevykouzlím, zkusíme tuzemskou, mám tu jednu ostřejší
    • hvězdičky anýzu snad neexistují, šup tam semínka (chyba, vysvětleno níže)
    • kardamom, ten jsem kdysi měl mletý, ale to už je dlouho, píšu si...
    • čerstvý fenikl nahradíme semínky už nevím, kde jsem to vyčetl, semínka by měla stačit
    • sušená šalotka nahrazena čerstvou
    • místo limetky citron (mám je osobně raději, limetky jsou u nás takové nedozrále, ostatně citrony taky, že)
    • navíc jsem použil vodní špenát
    • zbytek je
    Druhý pokus však bude tak, jak má být. Budu se ale muset trochu vybavit a právě v tom mám velký zmatek. Inu učinil jsem průzkum a zde přináším užitečné informace vnášející světlo do nejasných překladů a zlozvyků.


    Badyán / Hoa hồi / Illicium verum / Star anise

    • hvezdicovitý plod Badyáníku pravého
    • co jsem četl některé původní Pho receptury, zdá se, že se jedná jen a pouze o badyán, nikoliv anýz, dohledat to lze přes latinský název a jak vidno, chyby pak nastávají v občasném anglickém označení Star aniseed namísto Star anise
    • naopak Anýz, anglicky Aniseed je semeno rostliny Pimpinella anisum, česky Bedrník anýz

    Thajská bazalka / húng quế / Ocimum basilicum

    • nejběžnější kultivar Siam Queen
    • v našich recepturách se píše o thajské bazalce, původní receptury zmiňují zkrátka bazalku, latinské označení stále směřuje k běžné bazalce, avšak není však bazalka jako bazalka, logicky nemůžeme srovnávat prostředí naší země s jihovýchodní Asií
    • má štiplavou a peprnou chuť a může připomínat anýz (zdroj) Takže bychom jej nakonec mohli použít jako náhradu?
    • pro pátrající po thajské bazalce, doporučuji jít na vietnamské tržnice, pomoci může i diskuze na Scuku
    • pro správnou identifikaci podle vzhledu nastudujte zde

    Koriandr / Rau mùi / Coriandrum sativum / Coriander, Cilantro

    • zde není co představovat, pro mne je to jedna z hlavních ingrediencí Pho a oné netradiční chuti čerstvého koriandru se jen tak něco nevyrovná

    koriandr



    Mexický koriandr, Máčka smrdutá / Mùi tàu / Eryngium foetidum / Culantro 

    • není to koriandr i když název Culantro je snadno zaměnitelný s Cilatro
    • chuťově připomíná koriandr, je však mnohem silnější
    • jedná se stejně jako v případě koriandru o čeleď rostlin miříkovitých (dříve též mrkvovité), ovšem jiného rodu (Eryngium je jeden z 434) a jiného druhu (tzn. celkem jsou Culantro a Cilantro ve společné skupině s cca 3800 rostlinami)
    • tato rostlina u nás zřejmě nemá přesný název, vzhledem k podobné chuti je označována jako Mexický koriandr, či dlouhý nebo ostnatý
    • reverzně jsem dohledal, tedy přes české ekvivalenty latinských názvů, že by se taková rostlina měla jmenovat Máčka smrdutá, tož dobou chuť! :)
    Mexický koriandr

    Dále se setkáváme s přísadami jako

    • omáčka z fermentovaných sojových bobů / Tương / Hoisin sauce (není to klasická sojová omáčka)
    • nezapomeňte na chilli, pro originální vzhled nejlépe Ớt mắt chimBird's eye chili
    • arašídoví červi rodu sumýšovců / Sá sùng / Sipunculus nudus / Peanut worms (nemám zkušenost)
    Ty zcela jasné ingredience (maso, rybí omáčka, výhonky) vynechávám a možná něco málo upravím, narazím-li na spornou otázku. Děkuji za pozornost, hodně zdaru při vaření a dobrou chuť!

    Pokud se chystáte nakupovat u Vietnamců, může se hodit tento tahák.

    Děkuji Wikipedii, jakožto mému botanickému poradci pro tento článek.

    8. 9. 2012

    mapujeme Olomouc: restaurace


    Tenkrát po spuštění projektu Scuk jsem natěšeně očekával restaurační tipy pro Olomouc, jelikož jsem zde tou dobou znal tak tři ulice. Přišlo velké zklamání, když se jako první a také na dlouhou dobu poslední špendlík objevila Vila Primavesi. Dnes tu máme ještě Pivnici Drápal a to je vše. Takže je potřeba to napravit. Recenze psát zřejmě moc neumím, hlavně se špatně píší třeba i rok po navštívení podniku, berte to však jako mé doporučení.

    Každý má jiný jazýček, někdy to však vážně stojí za údiv, např. U Huberta se často nedá zcela jíst a najdou se tací, co je to pro ně vrchol gastronomie. Co mě však udivuje, nadšení z Vila Primavesi.

    V Primavesi jsem byl na několika soukromých akcích a dvakrát na poledním menu. Ani jednou mě kuchyně neohromila a pokládal jsem ji za obyčejnou, přičemž s vyšší cenou. Pro příměru např. s AVIA café (Brno), 50% kvalita pokrmů, 200% cena. U Drápala potkáte kvalitně natočenou Plzeň z tanku a ke škopku a pořádnému zamastění bříška spoustu pochutin. Myslím si, že na mapě Scuku má své zasloužené místo, z mého pohledu však žádný oheň.

    Kam dál? Pojďme na to!
    ... a ty moje hvězdičky, je to subjektivní, neberte to zas tak moc vážně :)



    Steaková restaurace U Kohouta ☆☆

    hovězí svíčková na grillu, uvnitř středně propečenáje mým steakovým favoritem nejen v okruhu Olomouce. Jedná se o malou nekuřáckou restauraci, kde vás primárně obsluhuje sám osobitý pan majitel. 

    Jídelní lístek je ráj pro všechny masožravce a jako typickou neřest tuzemských restaurací, vtípky v jídelníčku, zde pod čarou můžeme najít jemné narážky na "pilíře české gastronomie, jako smažený sýr, katův šleh, flamendr, či kuřecí prsíčka s broskví". Než si vybereme steak, donesou nám Plzeň nebo některý z Litovelských speciálů.

    pepř ...Já si však poprvé z nabídky nevybral a domluvil jsem se na čistém steaku ze svíčkové s grillovanou zeleninou a ona precizní příprava mého krmě mi způsobila závislost na tomto podniku. Ostatní měli chuť na tatarák, přáli si namíchaný a zde to funguje tak, že náš stůl dostal "přistýlku" a na onom malém stolečku nám pan majitel biftek namíchal. Poslední dobou tatarák nevyhledávám, U Kohouta a U Štěpána si ho však rád dám.

    Jak jsem zmínil, pan majitel je velmi osobitý muž, zprvu jsem se ho zalekl, poté odhalil jeho maskovaný styl humoru a dnes by mi jeho společnost a obsluha rozhodně chyběla. Takže na flákotu z grillu určitě U Kohouta.


    Řecká restaurace Zorba

    Zorba je malá restaurace se zahrádkou uprostřed sídliště, krátce po rekonstrukci a příjemně, ač nepochopitelně prázdná.

    Až sem zamíříte, nesmíte vynechat kuřecí citronovou polévku, a řadu předkrmů. Zřejmě je to lepší cesta, než hlavní chody (stejně jak jsem kdysi četl o jedné řecké v Brně). Ač této kuchyni příliš nerozumím, vše bylo naprosto bezchybné, čerstvé a voňavé. Jediným zklamáním byl gyros, jelikož byl zhotoven na pánvi a byl velmi suchý.



    Možná bych někde našel i uschovanou účtenku a doplním info. Restaurace nám onoho sobotního dne nabídla dostatek soukromí, jelikož byla téměř prázdná, vzhledem k prostorám by mi plné obsazení zřejmě velmi vadilo. Obsluha příjemná, slečna tam však působila krátce, doufám, že se nezkazila.



    ~


    Restaurace a penzion U Anděla ☆☆

    Nedávno mě poprvé přivítala restaurace U Anděla v malebném centru města a přes mé očekávání malých prostor jsem vešel do krásné a rozlehlé restaurace s výhledem do parku. Je totiž na okraji oněch "hradeb" či "výpadu", zkrátka kochat se můžete pěkně shůry.

    Nabídka jídel je bohatá, vybrat si však nečiní problém. Pokud nepořádáte prvotní test, jako to dělám já dobrým hovězím steakem s grilovanou nebo čerstvou zeleninou, můžete si mimo jiné vybrat i z denní nabídky, což toho dne byl šťavnatý hovězí pupek (za studena) se zeleninovým salátem a vhodně trefenou zálivkou.

    Pivo prvotřídní, dezerty k užrání, snad jen jedna věc, turek. Jeden z nás, jakožto skalní příznivec turecké kávy připravované v džezvě, musel tento produkt negativně ohodnotit. Personál však kritiku přijal naprosto profesionálně, s omluvou, že jejich pressomašina zřejmě není vhodná na výrobu takové kávy. Co víme, třeba si nějakou tu džezvu pořídí.

    Definitivně podnik, který budu navštěvovat.

    ~

    Hotel a restaurant V ráji

    Ke dni 1.6. 2013 restaurant ukončil svou činnost.
    Čtěte více v blogspotu Je Olomoucká gastronimie mrtvá? Kdo za to může, strávník nebo podnikatel?


    Vyhlášená restaurace V ráji, oblíbené místo pro firemní akce a poklidné večeře. Mají solidní hamburger, ale celkově mne restaurace už moc nefascinuje. Sice jsou prostory "stavebně odděleny na nekuřácké a kuřácké sekce", ovšem vzduchotechnikou propojené snad i s kuchyní. Samotná kuchyně tvoří dobré jídlo, nic převratného, avšak po odchodu z restaurace si vždy připadám jako kvalitně fritovaná brambora z nonstopu, jež se marinovala v popelníku. Protože takto smrdím. Další palec dolu mají za své piccolo, už si opravdu musím nechat natisknout vizitky od piccoloneexistuje.cz. A to kávu vlastně ani nepiji.

    ~

    Svatováclavský pivovar 

    VZK ne, vyzvracet no problemo... 
    Pivnice, pivovar a pivní lázně v jednom? Svatováclavský pivovar je pivařský sen! Nekuřácké prostory ve stylu Rakouské restaurace, zahrádka, několik druhů vlastních piv, které opravdu chutnají a dobré jídlo. Od poledních menu po hotovky a grilly vaří velmi kvalitně a za lidové ceny. Přes poledne tu však pokulhává rychlost a obsluze bych často mohl něco málo vyčíst. Nenechte se však odradit a určitě na pivo zajděte, je to opravdu příjemné místo, jen bych ocenil delší provoz kuchyně a o hodninu pozdější nedělní zavíračku.

















    V ráji bude nuda, bo takto chutná rajské jablko!

    Jako dítěti mě byla představena červená koule a říkalo se jí rajské jablko. I přes prvotní zmatení, že to není jablko = ovoce, jsem si tento plod zapsal jako šťavnatou sladkou zeleninu, která více než v 1001 pokrmech se nejlépe vychutná čerstvá a syrová. Dnes většinou slyšíme jen název rajče, což je také správně avšak pochybuji, že dnešní děti by s oným "rajským" přívlastkem měli spojenou onu nirvánu, která se při ochutnání dostavovala za starých dobrých rajčat. Osobně si tak občas rozděluji tento plod na "rajské jablko" jakožto to povedené a "rajče" je ta divná růžová věc (když už to chytlo nějakou barvu) plná vody a bez chuti.


    Narazil jsem na článek "Kdy začnou rajčata zase vonět?", který mne inspiroval k tomuto blogspotu. Abych neopakoval vše o genetických mutacích a spotřebitelské touze po estetice, přečtěte si zmíněný článek a jsem zvědavý, jestli mi dáte v následujícím za pravdu. Velmi tam postrádám zdůraznění (nejen rajčecího) problému, který bych nazval jako touha spotřebitele po co NEJLEVNĚJŠÍM. Na toto téma jsem se rozohnil ve svém Manifestu proti levným potravinám, který velmi doporučuji.

    Rodiče je pěstují na zahradě, žena v obrovských truhlících před okny a občas dostanu jiná, avšak také domácí rajská jablíčka. Rok od roku sleduji, že se ztrácí chuť a začínám věřit oné degeneraci či mutaci, která je tím pádem i v semenech a sazeničkách. Nastane tvrdý boj o kvalitní semena.

    To není Photoshop, to jsou domácí rajská jablka! 

    Rajčata v zimě nejím, protože každé malé dítě ví (pardon v minulosti vědělo), že rajčata v zimě nerostou. Když jsem kupoval, tak jsem si našel jedny konkrétní keříková rajčata, kterých jsem se po prověření držel a solil za ně nehorázné peníze.



    V zimě si totiž užívám nasušených rajčat, nebo ty zavařené dám do boloňské omáčky či leča. V zimě je přeci takových krásných "zimních" jídel, tak na co to hrotit s rajčaty, zmrzlinou a melounem?

    Manifest proti levným potravinám

    Hon za NEJLEVNĚJSÍM je ono společné téma pro téměř jakoukoliv potravinu (pokud se v rámci foodBLOGu omezím jen na jídlo a pití, protože samozřejmě se šetří na všem). Trochu ušetřit a zbytečně nerozhazovat je dobré, činit někoho neúměrně bohatým za nic je blbost, všeho však s mírou, stejně jako s kořením v kuchyni.

    Tendence ušetřit a vše pořizovat za nejnižší cenu dávno překročila hranici zdravé úvahy a otevřela neskutečně obrovskou jámu, kam padají i ti, kterým rozum ještě zůstal. Protože řadě lidí není toto téma jasné, položme si několik řečnických otázek. Jak může být rajče levnější než jeho pořizovací a dopravní náklady? Jak může být kilo mražených bramborových hranolek levnější než 1 kg brambor? Proč se tento mléčný produkt nehodlá po dvou týdnech zkazit? Jen hlupák (obávám se, že nejméně polovina populace) by nevěděl, že se surovinou, kterou ten konkrétní produkt v názvu zmiňuje, to nemá mnoho společného. Občas ani to málo.

    A tak poptávka po nejlevnějším stále snižuje kvalitu, akceptace nebo nevyslovený protest těch nepokojených to celé podporuje a jelikož osobně nespadám ani do jedné skupiny, jsem v očích ostatních stavěn do obrazu zhnuseného snoba, který se nemůže najíst "jako normální člověk". To opravdu nemohu! A pokud ten, kdo chce opravdové jídlo namísto mouky, tuku a vody, je opravdu snob, asi tedy budu snob.

    Samostatným tématem jsou restaurace, avšak je to stále to samé. Našinec ze zvyku vyžaduje extrémně obrovské porce, s pojmem maso je spojená hmota, která je velice mastná, vše je potřeba velmi dochutit, okořenit a díky všem bohům za maggi a kečup, kterým to můžeme vždycky spravit! Opět poptávka a akceptace mizerné kvality snižuje standard a pomalu i věřím, že lidé mohou mít po požití kvalitního pokrmu zažívací problémy, protože na něco takového nejsou zvyklí.

    Kdysi jsem četl velmi podařený článek, kde se vyjadřovali mluvčí řetězců Tesco a Billa, odpoledne již jako první a druhý nejmenovaný řetězec. Byl bych rád, pokud byste si článek přečetli a zamysleli se nad tím, co je na tom pravdy a co se s tím dá dělat.

    Nemalý podíl na chování spotřebitele má reklama. Ti, co vlastní a používají televizní přijímač jsou lidově řečeno pěkně zblblí (a to nemluvím o reklamě útočící na tužby malých dětí) a samotný řetězec to úspěšně podporuje během chvíle, kdy jsou polapeni v jejich moci. Nákupy v Kaufalndech a Albertech jsou mi vždy nepříjemné, protože krom jiných důvodů mě obtěžuje místní tlampač, který mi napovídá, v kterém regále seženu "to nejlevnější". Ani jednou mi tlampač nenabídl "nejvalitnéjší". Kdysi jsem dokonce zkoušel ze spárů reklam vytrhnout dva nebohé stařečky, jak to dopadlo jsem už nezjistil.

    Jídlo je celkem jednoduchá záležitost, ale mnoho lidí jej bere na lehkou váhu a nechává se klamat. Ku příkladu tušíte, jaký je rozdíl mezi jahodovou zmrzlinou a zmrzlinou s příchutí jahod? Z dob zdravého rozumu jsou tato označení stanovena vyhláškou, kde jedinou výjimku má vanilková. Každodenní klamání probíhá i v Lidlu, "prodejně s pekárnou", kde ona pekárna je velká trouba, která dopéká polotovary od Nowaca. Jistým uspokojením je nová vyháška 182/2012 Sb., která řeší označení čerstvých vs. dopečených produktů, každopádně tato falešná reklama Lidlu zajisté zůstane. Podobně tak pekárna vs. pekařství,  projděte se městem a spočítejte krámky s nápisem "Pekárna", které jsou pouhým pekařstvím, tedy prodejnou dovezeného pečiva.

    Malou jiskrou a cestou, jak z toho ven, jsou projekty typu Sklizeno, Český grunt a jiné franchizové koncepty (svůj oblíbený napište do komentáře, rád jej doplním) nebo komunitní projekt Scuk od pana Cuketky. Ze pár dobrých chuťovek překvapivě seženeme i v britském obchodě s konfekcí Marks&Spencer, což UK není, jak říkal kamarád, protože tam kvalitní potravinu koupíš i v potravinách. A tak za jedno z řešení otázky levných potravin vidím v podpoře projektů jako jsou tyto. Podpoře, aby nezanikly a vznikaly nové. Nechme Lidly, Tesca a Penny stát tam, kde stojí, teroristické útoky nejsou vhodným řešením, naopak naučme několik svých přátel nakupovat tam, kde dostanou opravdové jídlo. Vždyť přece stále platí úzký vzah mezi poptávkou a nabídkou.

    Pokud se chcete dozvědět o tom, jak nás dovozci, výrobci (pod nátlakem řetězců) a prodejci klamou, kde berou svůj předmět podnikání na lehkou váhu a prodávají šizené, nebezpečné či zkažené potraviny, podívejte se na stránky projektu Potraviny na pranýři, což je v podstatě "výcuc" z hlavního webu SZPI.

    Nebo jak, raději zajdeme za sousedkou, která je jako mamynka (sic!) s mimískem již delší dobu na mateřské (rozuměj izolovaná od reálného světa a poněkud vytupělá) a díky Mimibazaru zná několik príma papáníček, na kterých si čvachtne i manža? Pozor, vařilka se vyzná, točák ovegetit, kečup a wolčestr a když přidáme ajdam a godhaj, tak mamé  óóóóbr mňamýýý Gordn Blue. Ano, i taková hrůza existuje a zvětšuje onu obrovskou jámu...